Téměř tři týdny utekly od konce českého působení ve Světové lize volejbalistů. Kouč národního týmu Zdeněk Šmejkal tak měl dostatek času vyhodnotit si výkony svých svěřenců v prestižní soutěži.

Přestože se hráčům nepodařilo splnit cíl v podobě druhého místa ve skupině, hned za vítězi celé Světové ligy z Francie, prestižní soutěž mu ukázala, kde má tým před nadcházejícím mistrovstvím Evropy své rezervy a může na nich pracovat.

Třetí místo ve skupině, dvanáct bodů a pouze pět výher. Jste spokojený s letošním vystoupením národního týmu ve Světové lize?
Z hlediska výsledku a nesplnění toho, co jsme si řekli, tedy že bychom chtěli být ve skupině druzí, tak určitě spokojený nejsem. Ale spokojený jsem s tím, že mi Světová liga ukázala některé věci, které musíme zlepšit, a to právě v případě zápasů s Francií. Tam se nám nastavilo zrcadlo momentální výkonnosti. Takže výsledek jako takový jsme nesplnili.

Ukázala podle vás Francie, že je v jiné kategorii týmů než Česká republika?
Určitě. Ukázala nám to i svým vítězstvím celé Světové ligy. My jsme věděli, že s nimi odehrát vyrovnané zápasy bude těžké, což se také ukázalo, ale stejným způsobem „vyprovodila“ Bulharsko ve finále Final Four a částečně i ve finále Světové ligy, kterou vyhrála. Takže všichni přílišní kritici by měli rozhodně zohlednit její sílu. Nelze tedy říct, že bychom byli my až tak mizerní, jak ten výsledek ukazoval, ale naznačuje to každopádně také vysoké kvality Francouzů. Jim se sešla výborná generace, která byla v roce 2007 vítězem juniorského mistrovství Evropy, třetí na juniorském mistrovství světa v témže roce a je už 4 roky stále spolu. Diskutovat o tom, že bychom je měli porážet, to asi není na pořadu dne.

Bylo v silách české reprezentace získat proti asijským soupeřům více bodů?
To jsme asi získat měli. I když Jižní Koreu jsme třikrát porazili. My jsme počítali s tím, že bychom víceméně měli v Asii čtyřikrát vyhrát. To jsme si dali za cíl, a to jsme nesplnili. Druhé místo jsme definitivně ztratili porážkou v prvním domácím zápase s Japonskem.

Pracovali jste takřka se stejným kádrem jako loni. Sedl si již nový omlazený tým?
My jsme jej ještě doplnili o univerzály Davida Konečného, Honzu Štokra a smečaře Adama Bartoše. Trochu nám tam chyběl zraněný Michal Kriško, který tou svou bojovností, nepodléháním určitým stavům a hlavně souhrou s Filipem Habrem často dokázal týmu pomoct z nepříznivých stavů. Některé věci jsme až moc řešili, dlouho jsme si na sebe zvykali, ale určitě to není neřešitelná věc. Teď budeme spolu trénovat mnohem více času než před Světovou ligou a určitě se vše posune dál. Nemyslím si, že by nám už sestava sedla tak, abychom si mohli říct, že s ní budeme pokračovat v přípravě na mistrovství Evropy, ale ukázalo se několik dalších věcí, které bude určitě při sestavování týmu potřeba vzít v úvahu. Především nám v té asijské misi chyběl Jirka Král, jenž musel z vážných rodinných důvodů zůstat doma a v podstatě měsíc netrénoval. Ke konci Světové ligy se do toho zase dostal a odváděl výkony, na které jsme od něj zvyklí. To je hráč, kterého v družstvu potřebujeme.

Už jste to zmínil, po roce jste v týmu znovu přivítal univerzály Jana Štokra s Davidem Konečným. Jak jste byl spokojen s jejich přínosem?
Tak ti kluci jsou sami o sobě velké osobnosti a vynikající hráči. Myslím si, že nahrávači, které jsme letos v týmu měli, s nimi hráli s až moc velkým respektem a moc si s tím lámali hlavu. To se pak odráželo na vzájemné souhře. Všemožně se jim snažili vyjít vstříc, ač to ti kluci tak úplně nechtěli. Svazovalo je to a na té nahrávce to pak bylo vidět. Jde o jednu z věcí, která nám nefungovala tak, jak bychom si představovali a na které musíme hodně zapracovat.

Proč jste na začátku Světové ligy spojil právě Habra s Konečným a Janoucha se Štokrem ve dvojicích nahrávač - univerzál?
To byla spíš náhoda. Já jsem před prvním zápasem v Asii nasadil do zápasu Habra a k němu Konečného a o den později jsem dal šanci druhé dvojici, pak to ani takhle dál nešlo. Takhle svázané to nebylo, jen to tak prostě vyšlo.

Když si zpětně promítnete těch dvanáct utkání, lze říct, na čem do mistrovství Evropy zapracovat?
Hodně jsme se na začátku trápili s našim servisem. Ten byl loni naší silnou zbraní. Úplně jsme ale nezvládli útok na ztrátu, tam jsme se pohybovali v hrozivých číslech. Postupem času se však, jak jsme pilovali souhru, vše zlepšovalo. Když jsem si porovnával přihrávku, tak jsme byli rovnocenným protivníkem, často lepším. V přímé úměře jsme však neměli kvalitu přihrávky s kvalitou útoku. My jsme kolikrát měli lepší přihrávku než protivník, ale o deset až patnáct procent horší útok. To jasně ukazuje, že nám nefungovala součinnost nahrávky a útoku.

O úspěchu a neúspěchu rozhodl zmíněný první domácí zápas s Japonskem, který jste prohráli ve třech setech po špatných koncovkách. Bylo to o psychice hráčů?
Rozhodně. Sebevědomí v tom týmu musí být a my jsme ten zápas hráli v obrovské křeči, ze které jsme se nedostali po celé utkání. To uvolnění tam nebylo. Potřebovali jsme jednu koncovku uhrát, aby to z nás spadlo. Jenže to se nepodařilo a se spoustou nevynucených chyb jsme ten duel nezvládli.

Na domácí zápasy Světové ligy přišlo bezmála 18 tisíc diváků. A ti se bavili a fandili i za nepříznivého stavu. Vnímali jste tu atmosféru v halách?
To byla jedna z nejlepších věcí, která Světovou ligu provázela. Ta neuvěřitelná atmosféra jak v Českých Budějovicích, tak v Liberci i v Opavě... Týmu, který zpropagoval Světovou ligu, se podařily neuvěřitelné věci, protože v podstatě jsme měli téměř vždy vyprodanou halu. To, že nám ti diváci fandili i za nepříznivého stavu, ukazuje nárůst popularity volejbalu. Lidé chtěli tomu novému družstvu, které se loni obměnilo, pomoci, a dělali pro to úplné maximum. Patří jim velký dík! Celá organizace Světové ligy byla prostě skvělá.

Jaký teď bude plán české reprezentace?
My máme do 9. srpna přestávku, poté najíždíme do Jablonce nad Nisou. Od té doby, kromě některých výjezdů na zářijová přátelská utkání, tam budeme trávit veškerý čas před mistrovstvím Evropy. Máme tam nejlepší možné prostředí z hlediska ubytování a využití haly.

S jakými cíli vyrazíte do Bulharska na evropský šampionát?
Plán je jednoznačný - postoupit ze skupiny. To znamená skončit do třetího místa a dostat se do dalších bojů.

A váš vytoužený cíl?
Tím by bylo, po postupu ze skupiny, vítězství v utkání s týmem z dalšího kola. To by nás katapultovalo mezi nejlepších osm reprezentací. Není to nemožné, je to v podstatě jen o dvou zápasech, ale při dnešní vyrovnanosti družstev to bude ohromně složité.